Historie Opatství sv. Václava v Broumově

Broumovsko bylo po celý raný středověk až do zahájení kolonizace v polovině 13. stol. zcela zalesněným územím, tvořícím část českého pohraničí vůči polskému Slezsku. Kolonizace přinesla oblasti za Broumovskými stěnami nejen obyvatele v naprosté většině hovořící německy, ale její organizátor, polický klášter, spadající pod benediktinské břevnovské opatství, ovlivnil i správní příslušnost Broumovska. Broumovsko, patřící k území kladské kastelánie, bylo v roce 1260 vyňato královským rozhodnutím zpravomocí královských úředníků v Kladsku a podřízeno benediktinské jurisdikci. Broumovsko se takspolečněsPolickemstalo součástí jednolité benediktinské državy asprávně připadlo k Hradecku. Vnásledujících staletích však došlo třikrát k vybočení z této teritoriálně správní podoby. Broumovsko bylo povětšinou i s Polickem vráceno do Kladského kraje, jenž mezitím získal silnou vnitřní autonomii. Poprvé to bylo v letech 1278–1290, když je spojil se získaným Kladskem (včetně násilně obsazeného Policka) vratislavský vévoda Jindřich IV. Probus. Podruhé v roce 1330 zhruba na dvacet let dostali Broumovsko (avšak bez Policka) od krále do zástavy vlastníci sousedního homolského panství, kladští rytíři von Panewitz. Potřetí byly osudy Broumovska (a Policka) spojeny s kladským územímv roce 1472, kdy je získal od krále Vladislava minsterberský vévoda Jindřich starší, který se tehdy po rozdělení otcovského majetku stal vládnoucím kladským hrabětem. Broumovsko všakke Kladsku nebylo připojeno natrvalo, neboť Poděbradové prodejem hrabství v roce 1501 hraběti Oldřichovi z Hardeka ztratili právo užívat Broumovska, které zaniklo a na nového majitele hrabství nepřešlo. Hranice mezi Broumovskem v Hradeckém kraji a Kladským hrabstvím se již nezměnily. Ztráta Slezska a českého Kladska v roce 1742 ve prospěch Pruska (a znovu v roce 1763) však dala hranici nový ráz. Stala se natrvalo státní hranicí. Tento její charakter se už nezměnil, ale měnily seněkolikrát státy, které oddělovala. Odroku1945 jezahranicí opět polské Slezsko.

​

Nejvýraznějším zásahem do dějin tohoto kraje, způsobeným příchodem benediktinů, byla rozsáhlá kolonizace, která z tohoto dosud téměř pustého území vytvořila intenzívně osídlený kraj. Na území v okolí Police zřejmě převažovali čeští kolonisté, zatímco na území za Stěnami (Broumovsko) převládla účast německých kolonistů a vznikly zde rozsáhlé lesní lánové vsi, v prvotní podobě s německými názvy, táhnoucí se obvykle podél místních potoků. Vroce 1213 měli benediktini získat od krále Přemysla Otakara I. na základě žádosti břevnovského opata Chuna zřejmě jediná dvě osídlená místa na Náchodsku – Provodov a dnes neznámý Nesvačilov – a obvod polický, dosud neosídlený. Historický a paleografický rozbor však ukazuje, že tato listina, stejně jako její konfirmace mladším králem Václavem I. v roce 1229, vznikla jako falzum až později, snad po roce 1260. I když rok 1213 je sporný, jistým faktem je působení břevnovských benediktinů na Náchodsku v 1. polovině 13. stol., které vedlo k rozvoji Police nad Metují a snad i počátku okolních vsí „před Stěnami“. To dokládá již pravá listina z roku 1253, kterou mladší král Přemysl Otakar II. na žádost břevnovského opata souhlasí s přenesením tržního práva z dříve darovaného Provodova na Polici, která se zřejmě v souvislosti s rozvojem kolonizace stala hlavním centrem břevnovských majetků. V roce 1256 se poprvé objevuje zpráva o tržní vsi Broumovu v majetku Břevnovského kláštera.